Pokud bych měla začít úplně od základu, ano, je to barva. Tenhle odstín jsem ale našla úplnou náhodou, domnívám se tak dva roky zpátky, kdy jsem poslouchala na SoundCloudu něčí playlist, a právě na pozadí byla fotka, kde převládal tento odstín. Bohužel si už nevzpomenu, čí playlist to byl, každopádně mě paradoxně zaujal profil daleko více než samotná hudba.
Co se týče mojí historie a celkově "blogování", dá-li se tomu tak říct, tak jsem do této sféry zabraná od roku 2008. Pamatuji si, že sestra měla v té době jeden z deseti nejčtenějších blogů vůbec a mě to tak zaujalo, že jsem musela mít vlastní. Faktem je, že mě to bavilo jen na chvíli a pak jsem blog smazala, jenže po nějakém čase jsem dostala opět chuť něco sdílet, začala s novou stránkou a novou přezdívkou a hádejte, potom jsem to zase smazala, a tak to šlo a opakovalo se to po celá léta.
Zvláštní je to, že ať už jsem měla jakoukoliv přezdívku, tak jsem se s ní nikdy neasociovala tak jako s f0c2df, což v podstatě ze začátku nic krom barvy nebylo, ale postupem času nabývalo na významu. A to byl také zlom, kdy jsem přestala hledat, co nového a jiného bych mohla dělat, zato se konečně v něčem viděla a začala na sobě pracovat.
Ty dva roky zpátky ovšem nebylo jen tohle náhodné nalezení barvy. Byla to doba taky i dost svým významem černá. Bylo mi 17, právě jsem ukončila druhý ročník s vyznamenáním, a i když to zní hezky, tak v den předávání vysvědčení mi nebylo nikdy před tím tak špatně. Ten den jsem si uvědomila, že lyceum není nic pro mě, přestože mi nic nedělalo problém, kolektiv byl skvělý a nemohla jsem si přát lepší profesory. Ale ten pocit, kdy jsem celý půlrok pracovala na něčem, co se promítlo pěkně jen na cáru papíru, nemělo ve výsledku pro mě žádnou hodnotu. V tom to bylo o to horší, byla jsem dobrá v něčem, co mě začalo dost tížit. Ještě lepší částí těchto prázdnin byla i mononukleóza, která se mi potom docela dost dlouhou dobu táhla a celou situaci jen okořenila.
Ani zpětně nevím, proč jsem se rozhodla si to dát jako jméno, ale stalo se tak a jsem za to ráda. f0c2df pro mě představuje něco, co miluji, čím se zabývám a v čem bych se chtěla dál rozvíjet. Dá se i říct, že to tehdy bylo mým světlem, když jsem byla obklopená černou tmou. Růžová také byla ta barva, která se vždy nějakým způsobem promítla v něčem, co jsem dělala a na čem jsem usilovně pracovala. Ať už to byla kresba, malba nebo fotka. Pokud jsem od ní na čas ustoupila, tak jsem se vždy k ní nakonec nějakým způsobem podvědomě vrátila. Momentálně je tou barvou, kterou dávám do popředí, a která se rozhodně u mě nevytratí.
Takže ano, co se zdá být obyčejnou barvou, pro mě představuje mojí vášeň, je mojí podstatou.
Okomentovat