Mámě | Proces 3D malby
čtvrtek 31. srpna 2017
I. MODELOVÁNÍ
Ještě před tím, co začnu modelovat, tak si vždy udělám hrubý náčrt toho, kam by to tak mělo přijít. Ani omylem to není přesné. Jde jen o naznačení toho, kam až to chci vzít, jak vypadá moje počáteční představa. U 3D modelů si ještě zvlášť barevně vyznačuji vystouplé části rozdílně od těch normálně namalovaných. Nicméně náčrtek je vždy jiný než výsledek.
Co se týče nástrojů na modelování, tak používám především tetovací jehly. Je to trochu šok, to chápu, ale díky tomu, že je několik různých typů s odlišnými hroty, jsou velmi malinké a mohu s nimi dělat dost detailů při samém tvarování, tak jsou pro tyto účely víc než ideální. Klasické špachtle taky používám, ale to pouze když pracuji s většími nánosy barvy a můžu si dovolit být trochu neohrabaná. Mezi jednotlivými vrstvami moc nezdráhám, pokračuji hned jak je možné, že předešlou vrstvu nanášením té další neporuším.
Tento kousek jsem nedělala na plátně, ale pouze na destičce. Tím, jak jsem se oddala jen malým formátům, tak se mi tady ještě nepodařilo najít menší plátna než 10x10 centimetrů, tak jsem našla ve Zlaté lodi tyhle mini destičky. Svému účelu stačí a vyjdou mnohem levněji. Pokud začínáte s malbou, tak doporučuji začít právě s nimi, protože se plátna dokážou vyhoupnout do astronomických částek a přece jenom, kdyby se mi tohle nepovedlo, tak mě těch 11 korun, které jsem za to dala nezamrzí.
II. BARVENÍ
Když mám hotový základ, který je kompletně suchý, tak začínám s nanášením různých vrstev barev. Nejdříve dávám dospod nejtmavější akrylovou barvu, která obrazu dominuje, přičemž u tohoto kousku tu byla barva modrá. Poté pracuji už jen s kvašovými barvami, které jsou mým nejoblíbenějším médiem vůbec. Jsou syté a neuvěřitelně dobře se promíchávají, že ani nevyžadují tolik práce a asi největší plus je to, že jich tolik nespotřebujete a když máte nevymalovaný zbytek, tak při příštím malování stačí jen reaktivovat vodou. Používám nejvíce od Schmincke, ale mám taky nějaké od Pébéo a připadá mi, že se nedá ani nijak trefit u tohoto typu vedle.
Při malování je to vždycky krok vpřed a dva zpátky. I když je to místy chatrné a přechody jsou očividné, tak si stále dávám záležet na tom, aby se ukázaly všechny odstíny modré od té nejtmavší po tu nejsvětlejší. Také chci podotknout, že mým cílem není dělat hyperrealistické malby, soustředím se především na vnímání různých kombinací barev a také na texturu. Ohledně té textury kombinuji dva gely, přičemž jeden obsahuje malé krystalky odrážející světlo a s druhým dosahuji hrubšího vzhledu. Při malování do výšky se to stejně může zdát ploché a díky dodání různých textur a nevyhlazováním to působí o dost lépe.
Štětce používám zrovna ty, které mi leží u ruky. Snad už není k dnešnímu dni značka, kterou bych nevyzkoušela a jediné, co můžu prozatím říct je to, že je to opravdu jedno. Pokud máte ten správný, který se hodí k tomu médiu, s jakým pracujete, tak to bohatě stačí. Nějaké výrazné rozdíly nezachycuji a to mám doma bizarní kousky. Jen používám ty s delší rukojetí pouze u menších detailů, které chci, aby nebyly moc viditelné a s menší rukojetí, pokud potřebuji být přesná.
Posledním krokem je nevyhnutelně přelakování. Používám obyčejní univerzální sprej a tento od Schmincke dělá barvy ještě intenzivnější, tudíž ho můžu jen doporučit. Mimo toho jsem používala jednorázové plastové palety od Pébéa. Při malování doporučuji plasty (viděla jsem i případy, které používají jako paletu sklo, ale jsem docela nešikovná, tak mi to nepřipadá moc ideální), protože barvy potom zasychají pomaleji a máte čas s nimi déle pracovat.
U krabice jsem použila jen modrou kvašovou barvu a též jsem i tuto drobnou věc přelakovala. Samotná krabice je z Neoluxoru.
Doufám, že jsem napsala vše, co jsem chtěla, každopádně je možné, že jsem něco zapomněla, takže pokud máte nějaké otázky, tak se klidně zeptejte v komentářích nebo mi můžete napsat i přímo do directu na Instagramu.
About
středa 26. července 2017
Pokud bych měla začít úplně od základu, ano, je to barva. Tenhle odstín jsem ale našla úplnou náhodou, domnívám se tak dva roky zpátky, kdy jsem poslouchala na SoundCloudu něčí playlist, a právě na pozadí byla fotka, kde převládal tento odstín. Bohužel si už nevzpomenu, čí playlist to byl, každopádně mě paradoxně zaujal profil daleko více než samotná hudba.
Co se týče mojí historie a celkově "blogování", dá-li se tomu tak říct, tak jsem do této sféry zabraná od roku 2008. Pamatuji si, že sestra měla v té době jeden z deseti nejčtenějších blogů vůbec a mě to tak zaujalo, že jsem musela mít vlastní. Faktem je, že mě to bavilo jen na chvíli a pak jsem blog smazala, jenže po nějakém čase jsem dostala opět chuť něco sdílet, začala s novou stránkou a novou přezdívkou a hádejte, potom jsem to zase smazala, a tak to šlo a opakovalo se to po celá léta.
Zvláštní je to, že ať už jsem měla jakoukoliv přezdívku, tak jsem se s ní nikdy neasociovala tak jako s f0c2df, což v podstatě ze začátku nic krom barvy nebylo, ale postupem času nabývalo na významu. A to byl také zlom, kdy jsem přestala hledat, co nového a jiného bych mohla dělat, zato se konečně v něčem viděla a začala na sobě pracovat.
Ty dva roky zpátky ovšem nebylo jen tohle náhodné nalezení barvy. Byla to doba taky i dost svým významem černá. Bylo mi 17, právě jsem ukončila druhý ročník s vyznamenáním, a i když to zní hezky, tak v den předávání vysvědčení mi nebylo nikdy před tím tak špatně. Ten den jsem si uvědomila, že lyceum není nic pro mě, přestože mi nic nedělalo problém, kolektiv byl skvělý a nemohla jsem si přát lepší profesory. Ale ten pocit, kdy jsem celý půlrok pracovala na něčem, co se promítlo pěkně jen na cáru papíru, nemělo ve výsledku pro mě žádnou hodnotu. V tom to bylo o to horší, byla jsem dobrá v něčem, co mě začalo dost tížit. Ještě lepší částí těchto prázdnin byla i mononukleóza, která se mi potom docela dost dlouhou dobu táhla a celou situaci jen okořenila.
Ani zpětně nevím, proč jsem se rozhodla si to dát jako jméno, ale stalo se tak a jsem za to ráda. f0c2df pro mě představuje něco, co miluji, čím se zabývám a v čem bych se chtěla dál rozvíjet. Dá se i říct, že to tehdy bylo mým světlem, když jsem byla obklopená černou tmou. Růžová také byla ta barva, která se vždy nějakým způsobem promítla v něčem, co jsem dělala a na čem jsem usilovně pracovala. Ať už to byla kresba, malba nebo fotka. Pokud jsem od ní na čas ustoupila, tak jsem se vždy k ní nakonec nějakým způsobem podvědomě vrátila. Momentálně je tou barvou, kterou dávám do popředí, a která se rozhodně u mě nevytratí.
Takže ano, co se zdá být obyčejnou barvou, pro mě představuje mojí vášeň, je mojí podstatou.
Co se skrývá za perfektními fotkami známých influencerů?
sobota 22. července 2017
Není rozhodně tajemstvím, že se ráda líčím, a že se líčím hodně. Za posledních 6 let, co se o kosmetickou scénu celkově zajímám, jsem leccos viděla. Měla jsem možnost načerpat znalosti a zkušenosti a hlavně viděla to, jak se celá utváří a kam směřuje. A to byl jeden z hlavních impulsů k vytvoření celého článku.
Dnes ví každý o bezchybných fotkách známých influencerů. Dokonalé vlasy, líčení, oblečení i pozadí. Dokonalé všechno. Ani se nedivím tomu obdivu, jaký tyto fotky sklízejí. Ovšem za těmito fotkami je neskutečná práce, v podstatě je to proces na daleko jiné úrovni, než si často lidé dokáží představit, a proto jsem se rozhodla tím samým procesem projít a ukázat, co za tím opravdu je.
Na začátek ale musím podotknout, že nemám nic proti silnému líčení, sama mám tendenci se dost často nechat unést. Jsem i zvyklá na mém obličeji snést toho docela i hodně, ale musím říct, že jsem v životě neměla na sobě tak velký nános, jako v rámci vytváření tohoto článku. Celkově jsem měla pocit, jako kdybych si přetáhla masku přes obličej a na tu se teprve nalíčila. A to je jen zlomek z toho, co to obnáší.
Rozhodla jsem se následovat především videa od NikkieTutorials, která je momentálně jednou z nejvlivnějších osobností na celé scéně. A tím následovat myslím opravdu se vším všudy. Celkově technika líčení není ani tak u ostatních moc rozdílná, v podstatě všechno co dělá ona, tak poté kopírují ostatní. A tak tedy ve 30 stupních jsem se odvážila 3 a půl hodiny se líčit.
Ano, 3 a půl hodiny věnované pouze líčení. Pokud se totiž pracuje s tím množstvím, je o dost těžší zařídit, aby to vypadalo všechno jednotně a čistě. Nejhorší byl podklad, kdy se v podstatě pracovalo až s absurdním množstvím makeupu a korektoru, které dalo pleti celkově zabrat úplně nejvíc. Ono totiž když jste nasvícení a ještě se natáčíte/fotíte, tak obojí, světlo i foťák dost ubírají, a to se kompenzuje v množství vrstev. Poté se samozřejmě nesmělo ošidit pudrování a vynechat poctivý baking (nanášení sypkého pudru na problémové oblasti), kterým jsem se málem udusila. Též jsem vykonturovala každičké místo, které by mi mohlo pomoct k zúžení mého obličeje, včetně nosu a po celé délce čelisti. A samozřejmě, nanesla jsem všude, kam to šlo, 3 různé rozjasňovače.
Část líčení, která ale zabrala nejdéle, byly oči. Nikdy totiž nejsem schopná dostat stejnou sytost a intenzitu barev očních stínů, jako ve videích nebo na fotkách, a to mám ty samé prostředky, abych to mohla vytvořit. A i když jsem toho nabrala hodně, tak stejně to nevypadalo tak výrazně. Také jsem nezapomněla na klasické dlouhé řasy, které by rozhodně chyběly. A pokud jsou někde umělé řasy, tak musí být i výrazně definované a o dost tmavší obočí, nejlépe vepředu světlé a vzadu až černé, aby se v tom nejlepším případě setkalo se stejně temnou linkou.
Třešničkou na dortu jsou rty. Pokud nejsou zvětšené, tak se rozhodně obtahují, a s velikou radostí, protože dnes se malé rty vůbec nenosí. Potom stačí jen fixační sprej a dát v něm sprchu, protože jinak ani nevím, jak by pomohlo stačit jen pár postřiků.
Teď, když vlastně nevíme, jestli nám je horko z toho nánosu, výkonu nebo že je léto, tak je řada na focení. Jen nastavit světla, udělat vlasy, hodit na sebe něco slušného a jít na to. Jak prosté. Nejlepší je se fotit foťákem, který má funkci vyhlazení obličeje a nastavit to na úplně ten nejvyšší stupeň, což jsem též udělala. Potom už jen se tak půl hodiny snažit o nějakou slušnou fotku. A když jí máme, tak tím zdaleka nekončíme.
Jak jsem již řekla, je to v podstatě založené na silných vrstvách, správném osvětlení a na dobrém foťáku. Jenže tato kombinace celkově vymývá veškerou práci a hlavně barvy. Na řadě je tedy postprodukce. Nejprve jsem vytáhla barvy v Lightroomu a následovala další hodina retušování, vytahování barev a upravování veškerých chyb, které na fotce jsou. A tady je vlastně i hezky vidět, že nic nemusí být tak pigmentovaného, stačí to jen ve Photoshopu doupravit a máme to, bezchybnou fotku s perfektním líčením.
Potom už jen stačí přidat fotku na Instagram a je hotovo!! Samozřejmě si tam musím dodat vlastní úpravu, to by jinak nebylo ono.
Jsem si jistá, že jde u mnohých do úprav i mnohem více času, než jsem nad fotkou strávila já a docela se i obávám, že to množství líčidel je i větší, než se kterým jsem pracovala. Tak či tak, NikkieTutorials je jedna z mnoha, která vytáhla celou scénu, a díky které se začala brát i víc vážně a je stále pro mě velkou inspirací. I když musím říct, že mnoho fotek i videí, která se mimochodem také upravují, už beru s hodně velkou rezervou.
Jak jsem říkala, dnešní podoba byl jeden z impulsů. Ono to takhle rozhodně dříve nevypadalo. Ano, videa byla nějakým způsobem nasvícená, ale rozhodně nebyla matoucí. Je hrozně lehké udělat z průměrného produktu úchvatný, a to je problém, který při dnešním stavu mám. Například u očních stínů, o kterých tu už něco málo padlo.
Doufám tedy, že jsem vnesla světlo tématu, které ani není moc diskutované a ráda bych i doporučila makeup artisty, které sleduji, a jejichž úsudkům věřím. První je Violette_fr, která dělá velmi jednoduchá a pěkná líčení na denním světle, Claire Marshall má též velmi dobrá doporučení a nesmím zapomenout na Wayne Goss, který snad nesmí ujít nikomu. Od nás je mi také sympatická Koki a samozřejmě GetTheLouk.
Dnes ví každý o bezchybných fotkách známých influencerů. Dokonalé vlasy, líčení, oblečení i pozadí. Dokonalé všechno. Ani se nedivím tomu obdivu, jaký tyto fotky sklízejí. Ovšem za těmito fotkami je neskutečná práce, v podstatě je to proces na daleko jiné úrovni, než si často lidé dokáží představit, a proto jsem se rozhodla tím samým procesem projít a ukázat, co za tím opravdu je.
Na začátek ale musím podotknout, že nemám nic proti silnému líčení, sama mám tendenci se dost často nechat unést. Jsem i zvyklá na mém obličeji snést toho docela i hodně, ale musím říct, že jsem v životě neměla na sobě tak velký nános, jako v rámci vytváření tohoto článku. Celkově jsem měla pocit, jako kdybych si přetáhla masku přes obličej a na tu se teprve nalíčila. A to je jen zlomek z toho, co to obnáší.
Po stranách screenshoty z videí od NikkieTutorials, uprostřed od Okaylaaa
Rozhodla jsem se následovat především videa od NikkieTutorials, která je momentálně jednou z nejvlivnějších osobností na celé scéně. A tím následovat myslím opravdu se vším všudy. Celkově technika líčení není ani tak u ostatních moc rozdílná, v podstatě všechno co dělá ona, tak poté kopírují ostatní. A tak tedy ve 30 stupních jsem se odvážila 3 a půl hodiny se líčit.
Ano, 3 a půl hodiny věnované pouze líčení. Pokud se totiž pracuje s tím množstvím, je o dost těžší zařídit, aby to vypadalo všechno jednotně a čistě. Nejhorší byl podklad, kdy se v podstatě pracovalo až s absurdním množstvím makeupu a korektoru, které dalo pleti celkově zabrat úplně nejvíc. Ono totiž když jste nasvícení a ještě se natáčíte/fotíte, tak obojí, světlo i foťák dost ubírají, a to se kompenzuje v množství vrstev. Poté se samozřejmě nesmělo ošidit pudrování a vynechat poctivý baking (nanášení sypkého pudru na problémové oblasti), kterým jsem se málem udusila. Též jsem vykonturovala každičké místo, které by mi mohlo pomoct k zúžení mého obličeje, včetně nosu a po celé délce čelisti. A samozřejmě, nanesla jsem všude, kam to šlo, 3 různé rozjasňovače.
Část líčení, která ale zabrala nejdéle, byly oči. Nikdy totiž nejsem schopná dostat stejnou sytost a intenzitu barev očních stínů, jako ve videích nebo na fotkách, a to mám ty samé prostředky, abych to mohla vytvořit. A i když jsem toho nabrala hodně, tak stejně to nevypadalo tak výrazně. Také jsem nezapomněla na klasické dlouhé řasy, které by rozhodně chyběly. A pokud jsou někde umělé řasy, tak musí být i výrazně definované a o dost tmavší obočí, nejlépe vepředu světlé a vzadu až černé, aby se v tom nejlepším případě setkalo se stejně temnou linkou.
Třešničkou na dortu jsou rty. Pokud nejsou zvětšené, tak se rozhodně obtahují, a s velikou radostí, protože dnes se malé rty vůbec nenosí. Potom stačí jen fixační sprej a dát v něm sprchu, protože jinak ani nevím, jak by pomohlo stačit jen pár postřiků.
Já a moje zachycení nefalšovaných pocitů po nalíčení
Teď, když vlastně nevíme, jestli nám je horko z toho nánosu, výkonu nebo že je léto, tak je řada na focení. Jen nastavit světla, udělat vlasy, hodit na sebe něco slušného a jít na to. Jak prosté. Nejlepší je se fotit foťákem, který má funkci vyhlazení obličeje a nastavit to na úplně ten nejvyšší stupeň, což jsem též udělala. Potom už jen se tak půl hodiny snažit o nějakou slušnou fotku. A když jí máme, tak tím zdaleka nekončíme.
Zleva neupravená fotka, fotka po Lightroomu, fotka po Photoshopu
Jak jsem již řekla, je to v podstatě založené na silných vrstvách, správném osvětlení a na dobrém foťáku. Jenže tato kombinace celkově vymývá veškerou práci a hlavně barvy. Na řadě je tedy postprodukce. Nejprve jsem vytáhla barvy v Lightroomu a následovala další hodina retušování, vytahování barev a upravování veškerých chyb, které na fotce jsou. A tady je vlastně i hezky vidět, že nic nemusí být tak pigmentovaného, stačí to jen ve Photoshopu doupravit a máme to, bezchybnou fotku s perfektním líčením.
Potom už jen stačí přidat fotku na Instagram a je hotovo!! Samozřejmě si tam musím dodat vlastní úpravu, to by jinak nebylo ono.
Jsem si jistá, že jde u mnohých do úprav i mnohem více času, než jsem nad fotkou strávila já a docela se i obávám, že to množství líčidel je i větší, než se kterým jsem pracovala. Tak či tak, NikkieTutorials je jedna z mnoha, která vytáhla celou scénu, a díky které se začala brát i víc vážně a je stále pro mě velkou inspirací. I když musím říct, že mnoho fotek i videí, která se mimochodem také upravují, už beru s hodně velkou rezervou.
Jak jsem říkala, dnešní podoba byl jeden z impulsů. Ono to takhle rozhodně dříve nevypadalo. Ano, videa byla nějakým způsobem nasvícená, ale rozhodně nebyla matoucí. Je hrozně lehké udělat z průměrného produktu úchvatný, a to je problém, který při dnešním stavu mám. Například u očních stínů, o kterých tu už něco málo padlo.
Doufám tedy, že jsem vnesla světlo tématu, které ani není moc diskutované a ráda bych i doporučila makeup artisty, které sleduji, a jejichž úsudkům věřím. První je Violette_fr, která dělá velmi jednoduchá a pěkná líčení na denním světle, Claire Marshall má též velmi dobrá doporučení a nesmím zapomenout na Wayne Goss, který snad nesmí ujít nikomu. Od nás je mi také sympatická Koki a samozřejmě GetTheLouk.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)